horní banner
Včelaření na Hané

Propolis a další produkty

Mimo medu včely produkují ještě další látky, které lze využít především v medicíně a kosmetice. Jedná se především o včelí vosk, mateří kašičku a propolis.

Propolis

Propolis (včelí tmel, dluž) je aromatická pryskyřičnatá substance, jejíž barva přechází v závislosti na původu, stáří a dalších faktorech od světle žluté až k tmavě hnědé.
V teple propolis lehce taje a chladem se stává křehkým a tuhým.
Má příjemnou pryskyřičnou vůni, svíravě trpkou a hořkou chuť a při delším kontaktu se sliznicí má místně anestetické účinky.

Základní fyzikálně-chemické vlastnosti propolisu se také mění podle původu. Propolis je polykomponentní směs přírodního původu.Sloučeniny obsažené v propolisu pocházejí ze tří zdrojů: rostlinných exudátů sbíraných včelami, produktů včelího metabolismu a materiálů vnesených do propolisu během jeho zpracování.
Složení surového propolisu se liší podle zdroje sběru. Obecně se propolis skládá asi z 50 % pryskyřic a rostlinného balzámu, 30 % vosků, 10 % silic a mastných olejů, 5 % pylu a 5 % různých dalších substancí včetně organických zbytků. Vosky a různé zbytky lze odstranit různými způsoby při zpracování.
Má aromatickou vůni, která vytváří charakteristickou atmosféru v úle.

Propolis jeho různé extrakty (především ethanolický), vykazují široké spektrum účinků na živé organismy, z nichž nejznámější je asi antibakteriální a antivirový účinek

Možné účinky propolisu:

Pyl

Zatímco se včely krmí šťávou z květů, zachycuje se na jejich kožíšku pyl z květů (samčí výtrusy), který pak při přeletu na další květinu přenášejí na samičí orgány květů, a tak se starají o opylení řady rostlin. Výtrusy jsou buď pylová zrnka, nebo pyl. Včely však tuto službu květinám neposkytují nezištně.
Větší část pylu totiž končí v pylových košíčcích na holeních zadních párů nohou pilných sběraček, kde vytváří tzv. pylové rousky, které jsou v úle zpracovány na výživnou kaši. Pyl je nezbytnou potravou larev, neboť jim dodává bílkoviny. Včely ostatně mísí pyl s hotovým medem, a ten je potom obzvláště dobrý a hodnotný.

Možné účinky pylu:

Vosk

Jedná se o tzv. estery mastných kyselin a alifatických alkoholů. U hmyzu impregnují vnější skelet. Včelí vosk sestává především z esterů kyseliny palmitové a alkoholů s dlouhým řetězcem. Vosky jsou příbuzné lipidům.
Vosk vzniká ve voskotvorných žlázách včel. Jedná se o přestavbu cukrů a pylů v trávicím a voskotvorném ústrojí. Vosk je stavebním materiálem pro výrobu všelích pláství se známými šestihrannými buňkami, ve kterých se vyvíjí nová generace včelstva nebo je zde uložen med.
Tato surovina je člověkem využívána zejména v kosmetice a farmacii, dříve i pro výrobu silic.

Mateří kašička

Mateří kašička se dá svojí funkcí přirovnat mateřskému mléku u savců. Jde o potravu, kterou mladé včelky (ve stáří 3-10 dnů), zvané kojičky, krmí královny po celý jejich život. V prvních dnech života se mateří kašičkou krmí všechny larvy, pozdějí jen budoucí královna. Právě mateří kašička způsobuje, že královna je schopná naklást denně vajíčka o vyšší hmotnosti, než jaké sama dosahuje.

Mateří kašička je tekutina bílé až nažloutlé bavy, typické slabě kořeněné vůně.
Jedná se o výměšek speciálních žláz, umístěných v hlavě včel. Složení kašičky je velmi pestré, obsahu je aminokyseliny, bílkoviny, minerály, vitaminy, fosfolipidy, cukry, látky fenolického charakteru, mastné kyseliny, organické kyseliny, ste ro ly, enzymy, látky hormonálního charakteru a mnoho dalších.
Díky obsahu mnoha látek, které patří k základním látkám potřebným pro správnou funkci organismu se používá ve farmacii. Někdy se jí též říká včelí mléko a obchodně bývá označována jako "Gelée Royale".

Apitoxin

Apitoxin nebo-li včelí jed je průhledná,jako voda čirá tekutina, která se hromadí v jedovém váčku, kde vytváří kapičku o hmotnosti asi 0,20-0,25 mg. Chutná hořce, reaguje kysele a je bílkovinné povahy. Přesné složení včelího jedu se ještě nepodařilo analyzovat, i když většina dílčích částí je dobře známa. Patří sem zejména fosforečnan hořečnatý, síra, vápník, měď, histamin, dopamin, noradrenalin, složité proteiny a jiné, převážně vysokomolekulární látky.
Z pohledu vlivu na tkáně savců je nejvýznamnější melitin. Poškozuje buněčné struktury, rozkládá bílé i červené krvinky, způsobuje odumření buňky. Obávanou složkou včelího jedu je i apamin - ten působí na nervový systém a mozkovou tkáň.

K aplikaci jedu používá včela asi všem známé žihadlo se zoubky. Právě tyto zoubky zamezí včele, narozdíl od vosy, žihadlo vytáhnout. Včela tedy celý žihadlový aparát utrhne a ve většině případů umírá. Žihadlo s jedem mají pouze dělnice.
Včelí jed se pokožkou prakticky nevstřebává,a proto se do mastí s včelím jedem přidává velmi jemně mleté sklo, které mírně poškrábe kožní povrch a umožní vstřebání jedu.
Naše tělo na jed reaguje tvorbou protilátek. Pokud se v těle nevytvoří dostatek těchto protilátek může dojít k velkým zdravotním komplikacím, výjímečně i smrti.

[Nahoru]

GeoURL © GVP 2006 I valid for XHTML 1.0 I valid for CSS level 2